Metodika výpočtu
Jak správně porovnat zaměstnance a OSVČ v roce 2026
Nejčastější chyba vzniká už v první větě srovnání: někdo postaví vedle sebe hrubou mzdu 60 000 Kč a fakturu 60 000 Kč. Tato čísla však popisují úplně jiné ekonomické veličiny. Hrubá mzda není celý náklad firmy a faktura není čistý příjem OSVČ. U zaměstnance firma nad rámec hrubé mzdy odvádí sociální a zdravotní pojištění, případně platí benefity, vybavení a další náklady. OSVČ naopak z fakturace hradí provoz, daň, pojistné, administrativu, neplacené volno a podnikatelské riziko.
Kalkulačka proto používá jako první společnou základnu celkový rozpočet firmy. U zaměstnance je tvořen hrubou mzdou, sociálním pojistným zaměstnavatele, zdravotním pojistným zaměstnavatele a zadanými benefity. Stejná roční částka se následně považuje za fakturaci OSVČ bez DPH. Teprve potom lze porovnat, kolik peněz zůstane oběma osobám po jejich vlastních odvodech a nákladech.
čistá mzda = hrubá mzda − sociální zaměstnance − zdravotní zaměstnance − daň
čisté OSVČ = fakturace − skutečné náklady − daň − sociální − zdravotní − soukromé rezervy
Zaměstnanecká část modelu
Roční hrubá mzda vzniká součtem dvanácti měsíčních mezd a případného ročního bonusu. Zaměstnanec odvádí sociální pojištění ve výši 7,1 % a zdravotní pojištění ve výši 4,5 % z vyměřovacího základu. Daňový model používá roční sazbu 15 % a 23% sazbu pro část základu nad zákonnou hranicí, následně odečítá základní slevu na poplatníka a případné další zadané slevy. Jde o plánovací roční výpočet, který se může o malé částky lišit od součtu měsíčních mzdových zaokrouhlení.
Na straně firmy se přidává běžná sazba sociálního pojistného zaměstnavatele 24,8 % a zdravotní pojistné 9 %. Do celkového rozpočtu vstupují také zadané benefity. Kalkulačka nezvyšuje náklad zvlášť o placenou dovolenou, protože měsíční mzda běží i během čerpání dovolené a její finanční dopad je už obsažen v roční mzdě a odvodech. Pro podnikatelské srovnání je však důležité, že OSVČ si neplacený čas musí promítnout do menšího počtu aktivních fakturačních měsíců nebo vyšší sazby.
Podnikatelská část modelu
U OSVČ kalkulačka důsledně odděluje skutečné náklady od daňových výdajů. Skutečné náklady jsou peníze za software, účetnictví, techniku, dopravu, kancelář, pojištění nebo subdodávky. Výdajový paušál je naproti tomu zákonná metoda pro stanovení daňového základu a nemusí odpovídat reálnému odtoku hotovosti. Proto může podnikatel uplatňovat 60% paušál, ale přitom skutečně utrácet jen deset procent obratu. Kalkulačka obě vrstvy počítá samostatně.
Sociální pojištění OSVČ používá sazbu 29,2 % a nejnižší vyměřovací základ odpovídající 55 % daňového základu, nejméně však příslušnému minimu. Pro hlavní činnost model zohledňuje změnu minimálního měsíčního základu v průběhu roku 2026. U vedlejší činnosti může být sociální pojistné nulové, pokud daňový základ nepřekročí rozhodnou částku a uživatel nezvolí dobrovolnou účast. Zdravotní pojištění se počítá sazbou 13,5 % z poloviny daňového základu; při povinnosti minima se použije minimální vyměřovací základ roku 2026.
Stejný rozpočet není stejný životní standard
První výsledek ukazuje čisté peníze při stejném rozpočtu firmy. To je důležitá, ale ještě ne úplná informace. Zaměstnanec může mít hodnotné benefity, placené překážky, výpovědní ochranu, náhrady při nemoci, pracovní vybavení nebo menší kolísání příjmů. OSVČ může mít větší svobodu, možnost více klientů, daňovou flexibilitu a vyšší čisté cash-flow, ale nese obchodní riziko a musí financovat období bez fakturace.
PRO režim proto vytváří druhý výsledek: fakturaci potřebnou pro srovnatelný balíček. K čistým penězům zaměstnance přidá uživatelem oceněnou část benefitů a zvolenou rizikovou přirážku. Na straně OSVČ zároveň odečte soukromou rezervu, například na penzijní spoření, pojištění odpovědnosti, nemoc, dovolenou nebo budoucí investice. Tato přirážka není zákonná sazba; je to individuální ocenění nejistoty a odpovědnosti.
Aktivní měsíce a hodinová sazba
Roční fakturace sama o sobě neříká, jaký ceník je dosažitelný. Pokud podnikatel skutečně fakturuje jen deset a půl měsíce, musí celý roční obrat vytvořit v tomto kratším období. Kalkulačka proto dělí roční potřebnou fakturaci počtem aktivních měsíců. Následně ji převádí na fakturovatelné dny a hodiny. Do těchto hodin nepatří veškerý pracovní čas, ale pouze čas, který lze skutečně prodat klientům.
Administrativa, nabídky, marketing, účetnictví, vzdělávání a komunikace mohou zabrat významnou část týdne. Kdo plánuje osm fakturovatelných hodin každý pracovní den, často podhodnotí potřebnou sazbu. Výsledná hodinová částka proto slouží jako kontrolní spodní hranice, nikoli automatický ceník. Cena služby musí navíc zohlednit hodnotu výsledku, odpovědnost, délku zakázky, koncentraci klientů a tržní pozici.
DPH se do čistého příjmu nezapočítává
Je-li OSVČ plátcem DPH, může PRO režim ukázat kontrolní částku faktury včetně zvolené sazby. Samotná potřebná fakturace a čistý příjem se však počítají bez DPH. Vybraná daň není ekonomickým příjmem podnikatele a neměla by financovat jeho osobní spotřebu. Skutečné přiznání k DPH navíc pracuje s odpočty na vstupu, režimem konkrétních plnění a termíny, které tato srovnávací kalkulačka neřeší.
Právní hranice mezi podnikáním a závislou prací
Finanční výsledek nemůže rozhodnout, zda je vhodná pracovní smlouva nebo obchodní vztah. Závislá práce se posuzuje podle skutečného způsobu výkonu: vztahu nadřízenosti a podřízenosti, osobního výkonu podle pokynů, práce jménem zaměstnavatele, na jeho náklady a odpovědnost a za dalších podmínek typických pro zaměstnání. Pokud realita odpovídá závislé práci, nelze ji účelově zakrýt fakturací jen proto, že kalkulačka ukazuje vyšší čistou částku.
Naopak skutečný podnikatel obvykle organizuje vlastní práci, nese odpovědnost za výsledek, používá vlastní postupy, sjednává cenu, může pracovat pro více klientů a nese riziko nákladů i neuhrazených faktur. Ani jednotlivý znak sám o sobě nemusí rozhodovat. U hraniční spolupráce je vhodné posoudit smlouvu i reálný provoz s pracovněprávním odborníkem.